Petra Mužíková o Filipínách: Kontrast mezi bídou a bohatstvím je obrovský.

Opava – Když se nadějné budoucí žurnalistky Petry Mužíkové zeptáte na nejsilnější zážitek, který si odnesla ze své pracovní stáže na Filipínách, nepřemýšlí příliš dlouho. „Asi ten obrovský kontrast mezi absolutní bídou na jedné straně a nezměrným přepychem na straně druhé. Většina z nás si to ani nedokáže představit, dokud to neuvidí na vlastní oči,“ řekla devatenáctiletá studentka oboru Audiovizuální tvorba na Filozoficko přírodovědecké fakultě, která se do Opavy vydala studovat až ze středočeských Hořovic. I přesto, že mezi cestovateli nepatří k nováčkům, tak daleko od domova vyrazila poprvé.

* Byla to vaše první zahraniční stáž. Proč jste se rozhodla zrovna pro Filipíny?

            Hned po nástupu na vysokou školu jsem si pohrávala s myšlenkou vyrazit někam na zkušenou do ciziny. Pomohla mi hodně podzimní prezentace karvinské pobočky AIESEC, záhy jsem udělala přijímací testy z angličtiny, pak zbývalo jen vybrat si cílovou destinaci. Chtěla jsem něco, co by se týkalo žurnalistiky, Evropu jsem brzy zavrhla, nejprve jsem vážně přemýšlela o Libanonu, což se ale příliš nelíbilo rodičům, uvažovala jsem také o Rusku a o Číně, nakonec zvítězil projekt, který nabízela univerzita v Manile.

* V čem spočívala vaše práce?

            Jednalo se o zapojení se do programu na podporu turismu na Filipínách, který vymysleli tamní studenti žurnalistiky. O zemi totiž mezi zahraničními turisty není takový zájem, jak by se mohlo zdát, proto místní přišli s nápadem prezentovat Filipíny právě očima cizinců. Naším úkolem tak bylo sedm týdnů cestovat, sbírat informace a zajímavosti a psát články v angličtině, které pak našly své místo v univerzitních novinách a na internetu. Manilští studenti pak působili v rolích editorů textů, ale také jako zdroje cenných tipů a námětů.

* Co Filipíny jako země? Jací jsou tam lidé?

            O prostředí jsem se hodně dozvěděla již dopředu, tak jsem nebyla až tolik šokovaná jako třeba můj kolega z Ruska, který první týden vůbec nevycházel z údivu. Vyhovovalo mi především místní velmi teplé klima. Místní obyvatelé jsou navíc velmi zdvořilí a pohostinní, navíc Evropanku obvykle nevídají moc často. Na druhé straně bylo ovšem velmi složité vstřebat ten velký kontrast mezi absolutní chudobou a přepychem, který v zemi najdete.

* A nejsilnější zážitek?

            Týkal se právě těch sociálních rozdílů. Na jednom z výjezdů jsme celý den strávili na rýžových polích, kde lidé dřeli od svítání až do večera a za celodenní námahu jim bylo odměnou skromné jídlo a spánek v přístřešku na zemi. Z rýžových polí jsme se večer vraceli do města, kde jsme měli domluvený krátký pobyt v rodině jedné ze studentek z univerzity. Najednou jsem se ocitla ve světě přepychu, komfortu, dobrého jídla a služebnictva. Přiznámse, že v tu chvíli mi nebylo úplně dobře.

Deník, 12. 5. 2012, autor: Michal Novotný